La Salette › Francie ‹ Plačící Panna Maria a výzva k pokání.
Tento obraz plačící Matky v La Salette je hlubokým symbolem, který nás i dnes, v srdci měsíce máje, zve k zastavení. Maria zde neuchvacuje svou mocí, ale svou bolestí. Její slzy nejsou projevem slabosti, ale výrazem nesmírné lásky, která vidí, jak se její děti vzdalují od zdroje života, jak zapomínají na posvátnost neděle a jak lehkovážně zacházejí se jménem jejím i jejího Syna.
V La Salette se nebe dotýká země skrze slzy. Je to mateřský pláč nad světem, který se rozhodl kráčet cestou soběstačnosti bez Boha. Maria nám v tomto zjevení připomíná, že hřích není jen porušením pravidla, ale zraněním vztahu. Její nářek nad úpadkem víry a lhostejností lidí je ozvěnou prorockých volání k obrácení. Vidíme ji s těžkým řetězem na ramenou a křížem na prsou, na němž jsou kladivo a kleště - nástroje, kterými Krista znovu křižujeme nebo mu z kříže pomáháme. Tato symbolika nás staví před volbu. Máme moc prohloubit její bolest, nebo se stát těmi, kdo budou její slzy osušovat skrze pokání a návrat k modlitbě.
Meditace nad La Salette nás učí citlivosti srdce. V dnešním uspěchaném světě, kde se emoce často stávají jen povrchním zbožím, nás plačící Panna Maria volá k opravdovosti. Její výzva k pokání není hrozbou trestu, ale naléhavou prosbou o záchranu. Připomíná nám, že příroda i naše životy jsou úzce spjaty s naším duchovním stavem. Když zapomínáme na Boha, vyprahne i naše vnitřní krajina. Maria v Alpách mluvila k dětem o neúrodě a hladu, ale v duchovním smyslu mluvila o hladu duše, která postrádá pokrm milosti. Její přítomnost na tomto odlehlém místě je důkazem, že nebe o nás ví i v těch nejopuštěnějších chvílích a že naše lhostejnost není Bohu lhostejná.
Když se v tomto májovém čase díváme na Marii z La Salette, učíme se vnímat váhu svých činů. Každé naše slovo, každý postoj k bližnímu a každá chvíle věnovaná Bohu mají svou ozvěnu ve věčnosti. Maria nás prosí, abychom se dobře modlili - ráno i večer, i kdyby to měl být jen Otčenáš a Zdrávas, když nemáme více sil. Tato skromnost jejích požadavků ukazuje na její nekonečnou trpělivost s naší křehkostí. Nechce po nás nemožné, chce po nás srdce, které je ochotné uznat chybu a začít znovu. Její pláč je mostem mezi naší hříšností a Boží milosrdnou láskou.
Dnešní zastavení v La Salette je tedy výzvou k probuzení z duchovní letargie. Je to pozvání do školy pokání, kde se neučíme strachu, ale lásce, která bolí, protože miluje. Maria, Královna hor, nám ukazuje, že cesta vzhůru, k Bohu, vede skrze údolí pokory a uznání vlastní nedostatečnosti. Její slzy jsou jako jarní déšť, který má obměkčit vyprahlou půdu našich srdcí, aby v nich mohla vykvést opravdová úcta a vděčnost. Kéž nás tato meditace vede k tomu, abychom se nebáli pohlédnout do tváře své vlastní slabosti a s důvěrou se odevzdali té, která za nás u svého Syna neustále oroduje.
Závěrečná modlitba: Panno Maria Lasalettská, Matko plačící nad našimi vinami, obracíme se k Tobě v tomto májovém čase s pokorným srdcem. Prosíme Tě, vypros nám dar pravé lítosti nad vším, čím jsme zranili Tvého Syna i Tebe. Nauč nás vážit si svátečních dnů, učiň naše rty schopnými chválit Boha a naše ruce ochotnými pomáhat bližním. Dej, ať nejsme lhostejní k Tvému volání a ať svými životy pomáháme osušovat Tvé slzy. Matko, která ses dotkla naší země v tichu hor, provázej nás naší každodenní cestou k obrácení, abychom jednou spolu s Tebou mohli spočinout v náruči milosrdného Otce. Amen.